Prima... dlouhá doba již uplynula... zlaté časy našeho mládí máme za sebou... Ale jakkoli se to zdá neuvěřitelné, v té době už existovali naše třídní stránky a v archivech se dochovaly listiny z této historické doby... Ponořte se tedy do hlubin mýtů, faktů i dohad z našeho prvního roku na Jiráskově Gymnáziu v Náchodě... Většinu věcí jsem však do archivních záznamů dopisoval až teď (vlastně jsem je skoro úplně přepsal), neboť úroveň textu a hlavně obsáhlost byla až tragická... tak teď to snad bude ještě trochu horší!
Den D, aneb den, kdy jsme se poprvé sešli...
Za tento den by se dal považovat krásný jarní den na konci dubna, kdy se mladí zájemci o studium na Jiráskově Gymnázium sešli v této budově, aby se pokusili pod přísným dozorem zdejších profesorů složit přijímací zkoušky. Pro většinu z nich to i byli první přijímačky v jejich nedlouhém životě. Těchto mladých žáčků (my bychom jim teď už nejspíš říkali prcci, mrňata nebo špunti) se sešlo na 120 a z tohoto docela vysokého počtu uchazečů bylo na základě oněch přijímacích zkoušek vybráno (ne)šťastných 60. V přijímačkách na nás, i na další generace malých prcků čekali záludné otázky z matematiky, češtiny a z všeobecného přehledu.
Ale nevím, jestli se dají přijímačky považovat za první den, kdy jsme se sešli, neboť jsme se neviděli všichni a nevěděli jsme ještě, kdo bude onen šťastlivec, který s námi bude společně studovat ve třídě a proto je prvním dnem, kdy jsme se všichni poprvé viděli v kompletní sestavě Tercie A....
....1.9.2004! Někteří nedočkavě čekali ve třídě už od raných hodin ranních, někteří přišli až na poslední chvíli. Někteří jsme se toho dne už nemohli dočkat, někteří šli do školy zdráhavě a plni obav. Někteří jsme se s pár lidmi navzájem znali, někteří viděli ty divné tváře kolem sebe poprvé. Ale všichni jsme už věděli, že jsme studenty Jiráskova Gymnázia a že s těmito lidmi budeme osm let, osm dlouhých let, osm let, které se dají považovat za nejkrásnější léta našeho života, chodit do jedné třídy... Někteří možná odejdou už po kvartě, ale spousta lidí se stane nebo už stalo nerozlučnými kamarády, které jen tak něco nerozdělí!! Nevím, co jsme si o sobě navzájem mysleli, když jsme se v "naší" třídě ve druhém poschodí poprvé viděli, ale já osobně jsem se už nemohl dočkat, až se se všemi členy naší grupy pořádně seznámím. Jako třídní jsme dostali paní profesorku Borůvkovou (dnes již šťastně vdanou Hronkovou), která svým uvítacím proslovem a procházkou po gymnáziu snad na všechny udělala dobrý dojem.
Seznamovák v Božanově - Studené vodě...
Blíže jsme se s novým kolektivem a s naší paní třídní měli poznat na tradičním seznamovacím výletě na který vždy jezdí noví primáni a prváci. (nejenom) jako doprovod s námi jela profesorka Šimková, která na Jiráskově ústavu vyučuje francoužštině a angličtině a dlouhou dobu se s paní Hronkovou zná.
Naše třída se měla seznámit v Božanově - Studené vodě, malebné vesničky blízko Broumova, kde byl docela hezký areál s chatkami, velkou ubytovnou, budouvou, kam jsme se chodili najíst a mnoha příjemnými "zpestřovadly" jako je fotbalové hřiště, bazén (ve kterém jsme se však stejně nemohli koupat, protože byla zima), víceúčelové hřiště na volejbal, nohejbal a tak a samozřejmě s ping pongovými stoly.
První dojem byl tedy kažen snad jen tím, že jsme místo chatek přespávali na ubytovně, neboť byla na chatky prý příliš velká zima. Tento postih však byl za nedlouho vykompenzován zjištěním, že na ubytovně jsou dva velké pokoje - po dvanácti, který osídlili velká část holek a po osmi, do kterého se nastěhovala více než půlka kluků. Jak to bylo s dalšími pokoji si přesně nepamatuju, jenom vím, že ostatní holky byly v pokoji po čtyřech a kluci asi měli další dva pokoje po čtyřech nebo jeden po šesti... to je ale fuk...
...Každopádně se aspoň mě osobně na seznamováku opravdu líbilo, na to jaký jsme byli malý prcci jsme spolu docela kecali a skvěle nás v tom podporovali paní profesorky, neboť hlavně paní Hronková nám vymýšlela docela dobré "hry na seznámení" (ono to ani tak na seznámení nepomáhalo, ale jako zábava to určitě bylo lepší než "cítím, cítím elektrický proud" na lyžáku...) a prostě musím konstatovat, že dle mého názoru se seznamovák opravdu vyvedl...
Tak jsme se tedy vrátili na gympl seznámení a snad i spkojení s novým kolektivem....
První pololetína nové škole uběhlo rychle jak voda, neboť jsme pořád hlavně opakovali učivo ze základky a o přestávkách jsme se dokázali zabavit tak účelně, že byly návštěvy profesorů: "Co to tady vyvádíte za kravál" na denním pořádku...
Pololetní vysvědčení bylo brzy za námi, nevím jestli se někdo nějak rapidně zhoršil oproti záklace, ale myslím si, že v Primě to učivo nějak hrozně těžké zase nebylo a dá se říct, že jsme "chytli" i docela dobré učitele. Toť asi všechno k jakkýmkoli úvahám o učivo, vyprávění si už hlasitě říká (skoro křičí) o další bod, kterým je podle mě zatím asi nejlepší z našich výletů:
Výlet v Orlickém Záhoří:
Jak už jsem řekl, byl to asi nejpovedenější třídní výet. Snad to bylo tím, že to bylo v pěkné lokalitě Orlického Záhoří (ikdyž to asi ne...). Snad to bylo tím, že jsme už na tento výlet odjížděli patřičně seznámení a snad jsme se měli i rádi (a snad i stále máme!!) Nebo to bylo tím, že tam s náma znovu jela osvědčená dvojice paní Hronková s paní Šimkovou? Nebo tím že jsme měli spousty času na své záliby i sami na sebe??
Nevím, ale každopádně byly v koktejlu s názvem Výlet v Orlickém Záhoří obsaženy všechny ingredience potřebné k navození dobré atmosféry a výborné zábavy. To jsou ale jenom pořád dokola mé chatrné úvahy, kterými vás na těchto stránkách pořád krmím... jenže mě hrozně baví vzpomínat na různé uplynulé akce a snad ve vás tyto mé ubohé žvásty také navodí hezké vzpomínky. Mno, už dost, teď k faktům....
Na tento školní výlet jsme stejně jako na výlet v Těchoníně nebo i na letošní plánovaný výlet do Teplic nad Metují odjeli víceménně na konci roku, přesněji to bylo někdy v průběhy června a také jsme na výletě v Orlickém Záhoří strávili tři dny (jmenovitě středa, čtvrtek, pátek). Ubytováni jsme byli na chatě Luna a na objedy jsme se přesouvali do nedaleké, větší chaty Bedřichovky (aneb "Becherovka") na které bydleli (v té době) kvartáni s profesory Brátem a Klemencem (aspoň myslim, a víte co říkal děda našeho trenéra? Že myslet znamená HOVNO VĚDĚT!!)
U "naší" Luny bylo hřiště na volejbal, u Becherovky bylo hřiště na fotbal a na cestě mezi těmito dvěma chatami byl minigolf, jehož služby však myslím (hovno vím) nikdo z nás nevyužil.
Ubytováni jsme byli v mnoha pokojích, které nebyly sice pro takový počet lidí, ale zato byly útulné a událo se v nich mnoho společenských her, které však na rozdíl od seznamováku nebyly organizované naší paní třídní...:) Neodpustím si poznámku, že výlet v Záhoří je posvátný pro naši partu, neboť právě zde díky našemu pokoji vznikl název Olymp a vymysleli jsme zde i většinu našich přezdívek. To jsem ale zase odbočil...
Byla zde také společenská místnost, která sice nebyla nijak zvláště rozměrná, ale diskotéky a jiné společenské akce se v ní pořádali docela dobře... Diskotéku jsme měli každý večer, který jsme tam strávili (tedy dvě) a obě se dle mého názoru, stejně jako výlet celý, vyvedly...
Na tomto výletu jsme sice také semtam chodili na nějaké tůry, jejich souhrná délka je však oproti výletu v Těchoníně skoro zanedbatelná.... Měli jsme tudíž více času třeba na hraní fotbálku, kecání na pokoji a dokonce i na opékání buřtů v takové malé pseudochatičce poblíž Becherovky.