Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktuální věci ze života Tercie A:

 

Jak jsem sliboval v plánu, zde by měli být aktuální věci z druhého pololetí Tercie. Jenže paměť už mi neslouží jako zamlada a tak si od pololetního vysvědčení na konci ledna do skoro konce dubna pamatuju jenom nepatrné střípky, ze kterých bych stěží sestavil malé štamprle. Ne že by se pro něj nenašlo využití, ale k čemu vám je malé štamprle sestavené ze střípků začátku druhého pololetí Tercie, když zde měl být celistvý tuplák piva?? Ale ikdyž už od svých dvanácti let baštím Lecitin, stejně si žádné zážitky z prvního pololetí Tercie nepamatuju. Že by to bylo tím, že jsme žádné zatím neměli?? To jistě ne!! Ale stejně se budete muset spokojit s tím malým, ze střepů složeným štamprlem!!

(pozn.: Nevím, jestli to je globální výraz nebo se používá jen u přislušníků starší generace, ale štamprle je výraz pro panáka (myšleno jako sklenička) a panák je výraz pro malou dávku alkoholu, většinou tvrdého… A jelikož mě to tady ve wordu nepodtrhává (…viz nový profil Heid, který tady ale ještě není...), zřejmě bude výraz štamprle naprosto v pořádku!!)

Ze starších zážitků vám jsem tedy napíšu jenom naši víceméně jedinou celotřídní akci – exkurzi do Polska, jelikož Dan není schopen mě napsat nějakou jinou významnou událost druhého pololetí Tercie… Takže prosím pro nedostatek informací nadávejte Dannymu!!!

 

Exkurze v Polsku:

Naše první celotřídní akce v Tercii. Naše první zahraniční třídní akce. Naše první chemická exkurze. Naše první třídní akce s naší novou třídní – paní Zikmundovou. Zní to dobře, co??? Nevím teda, jaké byly vesměs naše pocity, když jsme se dozvěděli, že pojedeme na exkurzi, ještě k tomu na chemickou, ještě k tomu do papíren a ještě k něčemu. Moje teda určitě nebyly příliš radostné. To jsme ale ještě nevěděli, jak si tento „výlet“ užijeme! (zase se nesnažim mluvit za ostatní…;)

Tak jsme se tedy ve středu (proč kruciš musejí všechny možné akce vyjít na středu??) kolem tři čtvrtě na osm všichni sešli před zadním vchodem do našeho ústavu. Profesorský doprovod nám dělala již zmíněná naše třídní – paní Zikmundová a zatím ještě nezmíněný (až po tomto, ne, tomto slově!) pan Horák, další z chemiků Jiráskova gymnázia. O pár minut později již dorazil zářivě žlutý autobus značky Karosa, který nás měl odvézt směr osvobození od běžného, místy nudného školního stereotypu. Myslím že k tomuto účelu posloužila tato exkurze skvěle, škoda že jen na jeden den…

Naši první zastávkou na naší dlouhé, strastiplné cestě byly lázně v Dušnikách, jejichž prohlídka nám moc času nezabrala a kde „naší skupince“stačilo k dětské radosti pár „pornočasopisů“ takových rajcovních názvů jako třeba Przycijótka…. (pro informaci: Byly to nějaké polské TV magazíny a nějaké časopisy pro dívky) Pak jsme po svých (nohách) vyrazili do nedalekých papíren, cestou jsme již měli tak dobrou náladu, že nám přišlo vtipné skoro všechno. (zase nutno podoknouti, že nevím, jak na tom byli ostatní. Třeba jste si to neužili, tak jako já a proto se vám mé názory zdají divné. Byla by to byla nuda, kdyby všichni měli stejné názory na všechno, je ale špatný, když někdo ten svůj prosazoval příliš vehementně. Jestli si myslíte, že tady právě něco takového dělám, tak se vám omlouvám, ale já o takových akcích jako je tato exkurze prostě neumím psát suše, nezaujatě…)

V papírnách to sice až tak vtipné nebylo, avšak velmi zajímavý výklad o historii výroby papíru a prohlídka asi nejstaršího muzea papíru v širokém okolí snad naplno uspokojil naše vysoké intelektuální požadavky a tak jsme se do autobusu vrátili plni nových dojmů…

Cestou do poutního místa Vambeřic, přejmenovaných na „Bembeřice“, jsme vzadu v autobuse prováděli činnosti se značným sexuálním podtextem. Nu což, jsme přeci v pubertě!! Jen doufám, že jsme tím nikomu nelezli na nervy… Bembeřice jsou krásné město (alespoň z toho, co jsme viděli) s obrovským kostelem a s takovou typickou Polskou „vesnickou přírodou“ v okolí města. K té vesnické přírodě bych si dovolil ještě trochu podrobněji…

…V Polsku je prý velmi vysoká nezaměstnanost (procenta si již bohužel nepamatuju, informovat se můžete u paní Zikmundové) a tak je Polsko takový jeden velký venkov. Samozřejmě se zde najdou velká města jako Vroclav, Valbřich (po česku) nebo třeba i Kudowa Zdroj, ale v místech, kterými jsme projížděli převládá taková nekultivovaná krajina se spostou vesnic. A v skoro každé vesnici je alespoň malý (ikdyž nezřídkakdy i velký) hřbitov. To jsou ale úplně odbočil od původního tématu Vambeřic, musíme se k nim zase nejkratší cestou vrátit.

Tak znova: Bembeřice jsou krásné město (alespoň z toho, co jsme viděli) s obrovským kostelem a s takovou typickou Polskou „vesnickou přírodou“ v okolí města (už se k ní podrobněji vyjadřovat nebudu…). Někdo šel na prohlídku kostela, někdo se šel jen tak projít a někdo dělal bůhvíco. V Bembeřicích jsme však měli rozchod jen asi dvacet minut a tak ta chvilka volného času poměrně rychle utekla. Pár nejmenovaných jedinců si chtělo ten rozchod trochu prodloužit, takže přišli na sraz o pár minut déle. To nás ale nezastavilo v dalším putování, tentokráte do uhelných dolů v Nowe Rudě.

Tam na nás čekali helmy různé barvy (význam barev jsme se dozvěděli později, chudáci „žlutí“…;), svítilna do dvojice a především obrovské, tmavé, vlhké a uhelné doly, kde nás průvodkyně (která si oblíbila slovo Zaprašáme :) seznamovala s náročným životem horníků a místní dušek se nás neustále snažil nějak vystrašit. Někdy se mu to dokonce i povedlo… Prohlídka dolů byla opravdu zajímavé, jen škoda, že jsme museli mít furt zapnuté ty svítilny… Potmě, to by byla romantika!!

A pak už jsme konečně (konečně?? Spíš bohužel) naposledy nasedli do našeho věrného autobusu, který nás měl ve zdraví dovézt zpátky do staré, dobré České Republiky. Cesty jsme si zase (aspoň teda my vzadu) jako pokaždé opravdu užili a domů jsme se všichni vrátili živí (někteří až moc) a snad tedy i zdraví…

Toť vše k exkurzi do Polska. Jak jste z těchto řádků určitě pochopili, exkurze se dle mého názoru opravdu vyvedla a doufám, že váš názor je aspoň trochu podobný. Škoda že takovýchto třídních akcí nebylo, není a asi ani nebude v Tercii více. My si ale přece vystačíme sami!! ;) (hmmm, ale když nejsme schopní se domluvit ani do Adršpachu nebo na Vratné Lahve….)

 

Výcuc z pár přednášek:

I když byla exkurze v Polsku zřejmě naší jedinou celotřídní akcí v Tercii, naše třída se však zúčastnila několika (přesněji řečeno tří) přednášek s různými tématy. Díky těmto přednáškám jsme přišli o pár vyučovacích hodin (i když je přinejmenším zvláštní, že nám ty přednášky vždy vyšly místo hodin jako je tělocvik, hudebka, výtvarka nebo IVT) a stejně jako v případě exkurze v Polsku nám tyto přednášky pomohly oprostit se (alespoň na chvilku) od toho běžného (nudného) stereotypu. První přednáška, která na nás v Tercii čekala byla:

 

AIDS, Sex, Drogy:

Sice nevím, jestli to je přesný název přednášky na které jsme se dozvěděli spousty věcí o AIDS, sexu a drogách, ale myslím, že tyto tři důležité faktory byly v názvu obsaženy… Je to ale vlastně celkem fuk, protože spíše než o název jde v tomto případě o obsah. (který však taky nebude nijak valný...)

Tato přednáška byla jednou z mnoha přednášek, konaných ve školách v celé České Republice, které mají za úkol seznámit dospívající studenty s problematikou oněch tří faktorů, o kterých jsem se už zmiňoval. Nešlo tam sice jen o to, ale z velké části byl hlavním tématem přednášky právě sex, drogy a problémy s nimi spojené. Přednášel nám jakýsi pán středního věku („možná“ mladšího, možná „staršího“, proto píšu raději „středního“), který na mě působil celkem sympatickým dojmem a který se nejspíš podle emailu, který nám na konci přednášky dal, jmenoval Tramota. (nebo Kramota?? Mno, to je fuk, na mou „recenzi“ o této přednášce to má pramalý vliv…)

Přednáška opravdu rychle odsýpala, nevím jestli to bylo zajímavým tématem nebo rázným výkladem obohaceným o vtipné poznámky, ale konec byl na obzoru dříve, než jsme se stihli nadít. Toto téma se nás v budoucnu úzce dotýkat (neodvážím se hádat jestli se to některých jedinců, kteří se zúčastnili této přednášky již dotklo…) a musíme mít na paměti, že hrozba AIDS je stále velká a při nedostatečné opatrnosti se může řetězově šířit. Mým úkolem však není vás jakkoli poučovat, ale napsat recenzi o této přednášce. To se mě zatím příliš nedaří a dle mého součastného rozpoložení cítím, že se mě to v dohledné době nebude dařit o moc lépe. Prostě mě se ta přednáška docela hodně líbila, ale každý má trochu jiný názor a tak se o něj s námi podělte v návštěvní knize!

P.S.: Kritik ze mě teda fakt nebude!!

 

Jihovýchodní Asie („Snědená Země“):

Přednáška o Jihovýchodní Asii byla součástí tradiční školní akce: Týdne pro Zemi. Jak napovídá název, týkala se Činy a jejího blízkého okolí a název „Snědená Země“ je odvozen od zvláštního (zlo)zvyku Číňanů – snízt vše, co se jíst dá. A podle nich se dá jíst (skoro) všechno. O tom ale až později…

Tuto přednášku uvedl také pán středního věku (jméno neznámé), který v Jihovýchodní Asii byl, a s tím, co tam prožil nás seznamoval prostřednictvím komentáře k fotografiím, které tam pořídili. Na první pohled by se dalo říci, že to byla vlastně běžná zeměpisná přednáška, kterých jsme již absolvovali několik, avšak v tomto případě nešlo jen o zeměpisnou stránku věci, nýbrž hlavně o to, jaká je povaha tamních obyvatel a jaký je jejich vztah ke zvířatům. Vlastně vůbec žádný. Číňané totiž nepovažují zvířata okolo sebe za myslící bytosti, ale jen jako zdroj potravy. Některé záběry z čínských tržišť byly dost drastické, ještě drastičtější než pouhé fotky je však představa, že je to čínským občanům úplně jedno, hlavně, že si na tom vydělají. Jim to asi přijde úplně normální.

Jinak na mě ale tato přednáška neudělala takový dojem, jako přednáška předchozí nebo přednáška STOP Týrání Zvířat. Bylo to zřejmě zapříčiněno mým nedostatečným zeměpisným zaujetím… vám se ale třeba právě tato přednáška líbila nejvíce, tak nám napište svůj názor do návštěvní knihy nebo hlasujte v anketě!

 

STOP Týrání Zvířat:

Tato přednáška byla stejně jako ta předchozí organizována k příležitosti Týdne pro Zemi. Organizovala ji skupina starších studentů našeho gymnázia, které zaujala tato problematika a rozhodli se s tím něco udělat. Přednáškou nás provázela paní (středního věku ;), která také bojuje za práva zvířat a pomáhá jim pomocí své organizace – Liga na ochranu zvířat ČR.

Přednáška nás stejně jako obě předchozí oprostila od dvou vyučovacích hodin, v tomto případě od výtvarky a hudebky. To však nemá s přednáškou vůbec nic společného, radši se zas vrátím k obecným informacím. Přednáška poukazovala na týraní zvířat v běžném životě, od pokusů v laboratořích, přes týrání užitkových zvířat až po domácí mazlíčky. Paní Horáčková nás seznámila s nejčastějšími aspekty týrání zvířat, s kosmetikou, která se testech na zvířatech již vzdala nebo s tím, co se za týrání vlastně považuje. Přednáška to byla skvělá, zvláště musela opoutat ty, kteří se nad tím, jak člověk ubližuje zvířatům sami zamýšleli nebo kteří chtějí zvířatům v nouzi dokonce pomáhat. Pomoct můžete například koupí trička (190 KČ, výtěžek jde na Teplický útulek) nebo jakkoli jinak. Na závěr přednášky se přihlásili dobrovolníci, kteří se chtěli zúčastnit jakýchsi soutěží. Nakonec se především z Tercií a Kvart dali do kupy tři družstva – Méďové? (sorráč, ale už si to nějak nepamatuju), krtci (na krtka nelze zapomenout) a lamy (to bych si pamatovat měl). Celkovým vítězem se dle hlasů poroty stalo družstvo méďů (včetně pana profesora Barky), ale cenu – tričko, dostalo každé družstvo….

To je asi tak všechno k této přednášce, svůj názor pište nečekaně do návštěvní knihy a hlasovat pro ni můžete nečekaně v anketách

 

A tohle je asi úplný konec aktuálních věcí Tercie do dnešního data, zítra vám přidám info o sportovním dni a až se zase stane něco významného, bude to zde s maximálně denním zpožděním…;)

 

Rádoby sportovní den:

Jak jsem slíbil, z denním zpožděním je zde článek o rádoby sportovním dnu. Tradiční sportovní den je pořádán na konci roku, letos na nás však 20. dubna čekal první ročník dalšího sportovního dnu. Tato akce je pořádána při příležitosti přijímaček na naše gymnázium, jelikož je většina tříd nižších ročníků obsazena, nevyučuje se a protože nám pan ředitel odmítl udělit ředitelské volno, Primy, Sekundy a Tercie se zúčastnili tohoto sportovního dnu (kvarty psaly cvičně přijímačky a vyšší ročníky měli volno...).

Protože se tento sportovní den nekonal venku na Hamrech, na vybranou jsme měli buď floorballový turnaj, který se odehrával v hale "Plechárna" (floorball měli hrát hlavně kluci, my jsme byly jediná třída, kde hráli v týmu více holek, které však svýmu výkony vůbec nezklamaly - hrály výborně!) a turnaj v přehazované, který se hrál "doma" na gymnáziu a jehož se měla zúčastnit hlavně děvčata (my jsme byly jediná třída, kde hrálo v týmu více kluků...;) kteří však nijak nezklamali, hráli prej výborně!! :))

Turnaje v přehazované jsem se nezúčastnil, takže pro mě bude docela obtížné o tom psát nějaké info. Hlavní je, že náš tým ve složení xxx (hned doplním...) zvítězil po finále s Tercií B a zaslouženě si odnesl diplom za první místo. ;) Jinak uvítám jakékoli informace, připomínky nebo tak, protože nevim, co o tom mám psát...

To o floorballu se mě bude psát podstatně lépe... Každá třída měla ze svého jádra sestavit dva týmy "A" a "B". Časový úsek byl 2x7 minut, přičemž "B" mužstvo hrálo první sedmi minutovku a "A" mužstvo druhou, výsledky se sčítaly, jako kdyby to byl jeden čtrnácti minutový zápas. Navzdory velkým cílům jsme začali přímo tragicky, když jsme v prvním zápase pouze remizovali s Primou B a potom jsme prohráli se Sekundou A (ta však nakonec celý turnaj vyhrála, takže to zas nebyla taková potupa). Pak se ovšem dal tým takticky do kupy a dle očekávání jsme konečně poprvé zvítězily a to nad Sekundou B. Pak nás ovšem čekal největší papírový favorit a odvěký rival Tercie B. Naše "béčka" spolu remizovala 0:0 a bylo tedy na "áčkách" obou mužstev, aby se pokusili urvat vítězství na svou stranu. Po perné bitvě, kdy jsme se snažili především nedostat gól a z nějakého brejku góla dát nám naše taktika vyšla na jedničku a my jsme se mohli po gólu Matese radovat z vítězství nad těžkým soupeřem! Ještě však nebylo pro nás přijatelné druhé místo jisté, neboť jsme museli držet palce Sekundě A, aby nedovolila vyhrát Tercii B. Po nervy drásajícím zápase na světelné tabuly svítilo pro nás veselé skóre 3:3 (nebo 2:2?? Prostě remíza...) a gratulovali jsme Sekundánům, díky kterým jsme měli prakticky jisté druhé místo. Stačilo pak už jen porazit nejslabší tým Primu A, na kterých jsme si smlsli 7:0 a kapitán řepa s nadšenými ovacemi převzal diplom pro pěkné druhé místo..... 

 

Tento sportovní den byla dle mého názoru skvělá akce, srovnatelná s ředitelským volnem a nižší ročníky (letošní Sekundy a Primy a budoucí Primáni) mohou doufat, že se vyplní slova pana Košvance: "Tento sportovní den se snad stane každoroční tradicí"... Nám to už ale může být víceméně jedno, neboť příští rok usedneme do lavic stejně jako letošní kvartáni a budeme psát cvičné přijímačky.